Mevlana

Džaláleddín Balchí Rúmí, nebo také jen Rúmí či Mevlana se narodil 30. Září 1207 v Balch v dnešním Afgánistánu a zemřel 17. prosince 1273 v Konyi, v dnešním Turecku. Mevlana byl básník, teolog, filozof, mystik a učitel súfismu.

Súfismus – je mystická forma nebo také duchovní cesta či spiritualita islámuZachází až za hranice běžného chápání mystiky. Súfismus dává duchovní postoj pomocÍ, něhož věřící vykonávají světské povinnosti. Súfismus je hnutí nejednotné a nekonformní. Cílem následovníků súfismu je pomocí zvláštních praktik přivést věřícího blíže k Bohu či dokonce s Bohem splynout.

Zdroj: Wikipedie

Mevlana však nebyl muslim ortodoxního zaměření. Vyznával a učil neomezenou toleranci v náboženství, pozitivní myšlení, neomezené dobro, rovnost mužů a žen a hlavně viděl ve všem hlubokou a pravou lásku. Všichni vyznavači jakéhokoliv náboženství si v jeho očích a nauce byli rovni.

Mevlanova rodina přišla na území dnešního Turecka na pozvání sultána Keykubada a usadila se v Konyi, městě ve středním Turecku. Mevlana se zde setkal se tajemným dervišem Šemsi Tebrizem, který se stal jeho učitelem. To se však nelíbilo jeho žákům, také chtěli, aby se jim Mevlana věnoval jako Šemsi Tebrizovi a proto ho odstranili. Moc jim to ale nepomohlo. Mevlana se však po té stáhl do sebe, meditoval a psal. V této době napsal monumentální básnické dílo Masnavíje ma’naví v překladu Vetše s vnitřním smyslem. Obsahuje 27 tisíc dvojverší. Ústředním motivem Masnaví je láska. Láska mezi lidmi i láska ke všemu co nás obkolupuje. Jeho básně se do dnes drží na vrcholu prodejnosti.

Mevlana je také zakladatelem řádu tančích dervišů, kam uskupil své žáky. O nich si ale povíme někdy příště.

V Konyi, tureckém městě ve střední Anatolii také naleznete Rúmího muzeum se sarkofágem, kde spočínají jeho ostatky.

mevlana

Mevlana a vířící dervišové

Stár jsem, mlád jsem, šíp jsem, luk jsem,
věčná moc jsem, já já nejsem, nejá já jsem.
Zapal oheň v srdci svém, shořte! Řekni starostem,
až se noc promění v den – já já nejsem.
Že je nízké naše bytí, zvábilo je víno k pití,
srdce opět zmizelo – já já nejsem.
Já jsem jaro, já jsem sad, jeho pýchou chci se stát,
jsem hluboce zamilován – já já nejsem.
V lukách je mým cypřišem, On je duší v těle mém,
On je řečí v ústech mých – já já nejsem.
Duši, srdce upoutal, když mi řekl – stud mě jal -:
nehovoř, žes voda s hlínou – ne, já já jsem.

 Překlad básní Josef Hiršal, přepsáno z knihy Džaláleddín Balchí Rúmí – Masnaví, vydané v roce 1995 nakladatelstvím PROTIS

This entry was published on June 3, 2015 at 12:30 pm. It’s filed under Uncategorized and tagged , , , , . Bookmark the permalink. Follow any comments here with the RSS feed for this post.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: